ŠANCE PRO KAŽDÉHO

Šance pro každého žáka je název projektu EU, který zpracovala Společnost pro výchovu a vzdělávání. Naše škola se společně s dalšími 13 školami z Moravskoslezského kraje se do projektu letos zapojila již podruhé.

Projekt je určen pro žáky 2. stupně, kteří ve volném čase nenavštěvují žádný kroužek, sportovní oddíl nebo DDM, a chtěli  by  něco dělat, něco nového se naučit a trávit více času se svými spolužáky ze školy. Nabízí  dvě zaměření - technické, nebo společenskovědní, žáci  si vybírají podle toho, co je baví.

Ve společenském kroužku jsme si v letošním školním roce zvolili téma Trávení volného času našich rodičů a prarodičů. Povídali jsme si o tom, jak  trávíme  volný čas my,  naši  spolužáci a kamarádi. Je to až zarážející, kolik času prosedíme doma u počítačů a mobilů.

A  protože jsme se chtěli dozvědět, jak trávili volný čas dnešní čtyřicátníci, padesátníci a starší občané, vyrazili jsme do ulic s anketou. Zjistili jsme, že trávili spoustu času venku, že i bez mobilů se dokázali domluvit a přijít na obvyklé místo. Doma nechtěl zůstat nikdo, to bylo jen za trest. Hry venku byly zábavné, nikdo si nestěžoval.  Některé z nich jsme si zkusili, např. školku s gumou, školku s míčem, vyvolávanou, kuličky. Dále  jsme zjišťovali,  jaké máme možnosti trávení volného času v Bohumíně. Navštívili jsme oblíbenou Maugliho stezku, Maugliho ranč, adventure golf.  Podívali jsme se také do televizního studia TIK, kde jsme si vyzkoušeli práci před kamerou i za kamerou a dozvěděli se mnoho informací o tom, co práce v televizi obnáší. Byl to zážitek.  Rádi bychom touto cestou poděkovali, že jsme byli tak mile a vstřícně přijati.

Jak trávili svůj volný čas naši senioři, osmdesátileté a devadesátileté babičky a dědečkové, to jsme zjišťovali  v Domově jistoty Cesmína. Chtěli jsme se hlavně ptát, to bylo pro ně nezvyklé. Většinou tam chodí děti s nějakým programem. Chvíli trvalo  než se rozpovídali. Jejich dětství bylo úplně jiné. Po škole práce na poli, kolem statku nebo v domácnosti. Hračky byly vyrobeny doma, obyčejné.  Míč byl vzácností. Za války se učili ve škole německy, někteří si ještě pamatují kousek německé písničky. Nakonec došlo i na Člověče, nezlob se. Netušili jsme, že bude taková práce seniory přesvědčit, aby si zahráli. Ale ti, kteří se odhodlali si s námi zahrát, nelitovali, byla to zábava. Při odchodu jsme si slíbili, že Domov seniorů určitě zase navštívíme.

Naše celoroční práce byla zakončena slavnostní konferencí, Dnem D, kde se sešli zástupci ze  všech 14 škol  našeho kraje. Žáci ze všech kroužků se přijeli podělit o své zkušenosti, pochlubit tím, co dokázali. Měli připravené prezentace, které mapovali jejich práci. „Chtěli bychom kroužek i příští rok“, řekli jsme si na závěr.

Mgr. Lenka Ptáková